NÁHRADA ŠKODY ZA KRIZOVÁ OPATŘENÍ

Jak krizová opatření vlády, tak mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví (zejména ta opatření, která se týkala zákazu maloobchodního prodeje a poskytování služeb), byla a jsou způsobilá způsobit škodu. Fyzické i právnické osoby zasažené těmito opatřeními mají obecně právo domáhat se na státu náhrady vzniklých škod.

Celá situace, včetně zvoleného způsobu jejího řešení ze strany orgánů veřejné moci, je naprosto bezprecedentní a z právního pohledu diskutabilní, resp. nejednoznačná. Z toho důvodu není možné s jistotou předjímat odpovědi na všechny vyvstalé otázky a definitivní odpovědi přinese až případná rozhodovací praxe soudů, které se věcí budou zabývat.

Dvě alternativy

Základní zákonné možnosti, jak se domáhat vůči státu náhrady škody, kterou způsobil při výkonu veřejné moci (např. postupem předvídaným krizovým zákonem), jsou de facto dvě:

  • náhrada škody podle krizového zákona,
  • náhrada škody podle zákona o odpovědnosti státu za škodu.

Hlavní rozdíl mezi dvěma zmíněnými zákonnými režimy spočívá v tom, že zatímco krizový zákon nepředpokládá nutnost nezákonného nebo nesprávného (chybného) rozhodování nebo úředního postupu jako jeden z předpokladů zakládající odpovědnost státu za škodu, naopak podle zákona o odpovědnosti státu za škodu je pro naplnění zákonné odpovědnosti státu za škodu nezbytné pochybení ze strany orgánu veřejné moci, v opačném případě se nelze s úspěchem nároku na náhradu škody vůči státu domáhat.

Možnosti náhrady škody podle krizového zákona a podle zákona o odpovědnosti státu za škodu se značně liší co do předpokladů vzniku nároku a jeho uplatnění. To však podle názorů odborné veřejnosti nevylučuje, aby byl nárok uplatněn souběžně podle obou zákonů, nicméně platí, že jeden nárok může být přiznán pouze jednou.

Náhrada škody podle krizového zákona

Náhrada škody podle krizového zákona je založena na principu, že pokud byl některý subjekt nucen ve veřejném zájmu (v tomto případě v zájmu ochrany zdraví veřejnosti při boji s pandemií koronaviru) obětovat více než ostatní subjekty, měla by mu být tato větší (zvláštní) oběť vynahrazena, a to tím, v jehož prospěch byla větší oběť vynaložena (v tomto případě celé veřejnosti, tj. vynahrazovat by se mělo z veřejných rozpočtů).

Při posuzování nároku na náhradu škody podle krizového zákona nehraje žádnou roli soulad krizových opatření se zákonem nebo jejich správnost, potřebnost či účelnost. Zákon zkrátka nepožaduje, aby byla opatření nezákonná či nesprávná.

Předpoklady pro vznik povinnosti státu nahradit škodu podle krizového zákona jsou:

  • provedení krizového opatření,
  • vznik škody (jíž se myslí skutečná škoda, ušlý zisk a též vznik dluhu), a
  • příčinná souvislosti mezi krizovým opatřením a vznikem škody.

Stát se může zprostit povinnosti nahradit škodu, pokud se prokáže, že si poškozený způsobil škodu sám. Jestliže tedy bylo možné škodě předejít způsobem přiměřeným okolnostem, nebude náhrad škody v tomto rozsahu dotčeným osobám přiznána.

Uplatnění nároku

Nárok je potřeba nejprve uplatnit u orgánu krizového řízení (např. u krizových opatření bude tímto orgánem Vláda ČR), který o něm rozhodne, přičemž při rozhodování není orgán vázán žádnou lhůtou pro vyřízení předběžně uplatněného nároku. Jedná se o tzv. předběžné uplatnění nároku. Předběžné uplatnění nároku je potřeba učinit v subjektivní lhůtě 6 měsíců od okamžiku, ve kterém se poškozený o škodě dozví, přičemž nebude-li nárok v této lhůtě uplatněn, bez dalšího zaniká. Možnost předběžného uplatnění nároku je navíc ohraničena objektivní lhůtou 5 let od vzniku škody.

V neposlední řadě je nutno upozornit na podmínky některých dotačních programů (např. programy „ANTIVIRUS“ nebo „COVID-nájemné“), které spočívají v tom, že se žadatel o podporu do určité míry vzdává práva na náhradu škody způsobené krizovými opatřeními.

Problematické aspekty

V souvislosti s výše uvedeným lze nastínit též některé problematické aspekty, které lze očekávat při uplatnění nároku na náhradu škody. Již při předběžném uplatnění nároku bude potřeba škodu vyčíslit, přičemž už samotné vyčíslení škody může být velmi problematické.

Lze tedy doporučit shromažďovat příslušné podklady ohledně výše škody, popř. si nechat připravit znalecký posudek, který porovná hypotetickou situaci bez krizových (resp. mimořádných) opatření s faktickým stavem.

Náhrada škody podle zákona o odpovědnosti státu za škodu

Zákon o odpovědnosti za škodu vychází z teze, že odškodněn by měl být ten subjekt, kterému byla škoda způsobena orgánem veřejné moci při výkonu veřejné moci nezákonným způsobem.

Předpoklady pro náhradu škody podle zákona o odpovědnosti státu za škodu (ve vztahu ke krizovým opatřením) jsou:

  • zrušení příslušného opatření pro nezákonnost (krizová opatření vydaná Ministerstvem zdravotnictví byla Městským soudem v Praze dne 23. 4. 2020 označena za nezákonná a byla zrušena),
  • vznik škody,
  • příčinná souvislost mezi vydaným nezákonným rozhodnutím a vznikem škody,
  • oprávněnost subjektu, a
  • vyčerpání opravných prostředků (nejde-li o případ hodný zvláštního zřetele).

Uplatnění nároku

Za předpokladu splnění všech výše uvedených podmínek bude opět dán nárok na náhradu škody, přičemž ten bude potřeba předběžně uplatnit, a to u orgánu, který nezákonné opatření vydal, tj. u Ministerstva zdravotnictví ČR. Příslušný orgán má poté 6 měsíců na to, aby o nároku rozhodnul. Na rozdíl od uplatnění nároku podle krizového zákona se při uplatnění nároku podle zákona o odpovědnosti státu za škodu staví promlčecí lhůta po dobu předběžného projednání (nejdéle však po dobu 6 měsíců).

Vzhledem ke komplikovanosti postupu a možným úskalím žadatelům o náhradu škod důrazně doporučujeme využít služeb právního zastoupení advokátem.