Seriál – Obchodní korporace Díl 4.

22.9.2021

Díl 4. – Zastupování společnosti

V našem seriálu obchodní korporace se věnujeme tématům ze „života“ s.r.o. a a.s. jako nejrozšířenějších forem obchodních korporací. V minulém díle seriálu jsme rozebírali obchodní vedení společnosti a strategické pokyny. Tento díl je věnován zastupování společnosti a nejčastějším problémům, se kterými se v této souvislosti setkáváme.

Společnost zastupuje především její statutární orgán (jednatelé v s.r.o., představenstvo nebo správní rada v a.s.). V následujících odstavcích se tedy zaměříme na zastupování společnosti ze strany statutárního orgánu a možnosti jeho nastavení či omezení v a.s. a s.r.o. Dotkneme se též prokury a společného jednání prokuristy se členem statutárního orgánu. Dále se budeme zabývat překročením zástupčího oprávnění statutárního orgánu, jeho důsledky a možnostmi dodatečného schválení. Závěrem se dotkneme odlišností při zastupování společnosti před soudem. Zastupování společnosti na základě plné moci nebo zaměstnanci, stejně jako v případech likvidace nebo insolvence, jde nad rámec zaměření tohoto článku a v dalším textu se mu věnovat nebudeme.

I. ZASTUPOVÁNÍ SPOLEČNOSTI ČLENEM STATUTÁRNÍHO ORGÁNU

Za společnost obvykle jedná její statutární orgán (tj. za s.r.o. jednatel a za a.s. členové představenstva nebo správní rady). Podle § 164/2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („ObčZ“) platí, že: „Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání.“ Úprava způsobu jednání je tedy obsažena ve společenské smlouvě (s.r.o.) nebo stanovách (a.s.).

Způsob jednání statutárního orgánu za společnost se zapisuje do obchodního rejstříku (§ 25/1/g) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících). Zápis v obchodním rejstříku má pro veřejnost přednost před úpravou ve společenské smlouvě či stanovách, a to s ohledem na tzv. princip materiální publicity upravený v § 8/1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících: „Proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehož se zápis týká, právo namítnout, že zápis neodpovídá skutečnosti.

Společnému jednání více členů statutárního orgánu se říká „pravidlo čtyř očí“. Společné podepisování se nemusí týkat všech podpisů, lze je nastavit (a zapsat do obchodního rejstříku) pouze pro určitá materiální jednání, např. pro uzavírání určitého typu smluv (úvěry, zápůjčky atd.), pro plnění nad určitou hodnotu (např. všechna právní jednání s hodnotou vyšší než 1 mil. Kč) nebo pro uzavírání smluv týkající se nakládání se specifickým předmětem (např. převody a zatížení nemovitostí, prodej či pacht závodu).

Podepisování lze nastavit i tak, aby někteří členové statutárního orgánu mohli jednat vždy samostatně a jiní pouze společně s dalším členem (někteří dokonce nemusí mít toto oprávnění vůbec – srov. mj. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 Cdo 880/2015). V případě a.s. je možné určit, že samostatně bude jednat předseda (event. místopředseda) představenstva (resp. správní rady) a způsob jednání nastavit tak, že společnost zastupuje předseda představenstva (či místopředseda) samostatně anebo dva členové představenstva společně. Obdobné řešení lze aplikovat i u s.r.o., pokud si společníci ve společenské smlouvě určí, že statutárním orgánem budou všichni jednatelé jakožto kolektivní orgán (obvykle tzv. „rada jednatelů“). Rada jednatelů si pak může zvolit předsedu, místopředsedu atp. (§ 194/2 ZOK  ve spojení s § 156 ObčZ).

Historicky vznikala paradoxní situace, kdy společnost mohla zmocnit jakoukoliv třetí osobu k samostatnému zastupování, ale udělení plné moci konkrétnímu členovi statutárního orgánu, který musel jednat společně s dalším členem, možné nebylo (s argumentací, že se porušuje vůle společníků/akcionářů), ledaže to výslovně připouštěla společenská smlouva či stanovy. Od účinnosti nového ObčZ (1. 1. 2014) se situace změnila k lepšímu díky zákonné úpravě obsažené v § 164/2 ObčZ („… může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání“). Pokud tedy musí členové statutárního orgánu jednat společně, ale z praktických důvodů se podepisování má účastnit pouze jeden z nich (např. podpis před notářem, podpis v zahraničí), mohou pro dané konkrétní jednání vždy společně udělit plnou moc jednomu členovi statutárního orgánu k samostatnému jednání.

II. ZASTUPOVÁNÍ SPOLEČNOSTI PROKURISTOU

Prokura je speciální plná moc, kterou může udělit podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku fyzické osobě, a to za účelem zastupování při provozování obchodního závodu nebo konkrétní pobočky. Prokura vzniká již udělením, zápis do obchodního rejstříku je pouze deklaratorní (srov. § 450 ObčZ, dřívější vznik vázaný na zápis do obchodního rejstříku byl vypuštěn).

Prokura sama o sobě nezahrnuje oprávnění zcizit nebo zatížit nemovitou věc, lze si to však výslovně ujednat. Prokura je nepřenositelná - prokurista nesmí udělit prokuru jinému, jiného prokuristu odvolat, ani prokuru na jiného přenést (§ 451 ObčZ). Plná moc podepsaná prokuristou je tedy neplatná (!).

Pokud je prokura udělena více osobám, musí být uveden způsob jejich jednání (např. každý samostatně, všichni společně, dva společně atp.), a není-li uveden, platí, že jednají každý samostatně (viz § 452 ObčZ). Prokurista je při svém jednání vázán péčí řádného hospodáře (viz § 454  ve spojení s § 159/1 ObčZ), a tedy jeho jednání nesmí postrádat nezbytnou loajalitu, potřebné znalosti a pečlivost. Oproti statutárnímu orgánu nicméně nemá odpovědnost za vedení společnosti, jen za své jednání.

Zvláště v Německu a Rakousku je obvyklé společné jednání statutárního orgánu a prokuristy. Společnosti s rakouskými majiteli tento model občas zkouší přenést do českého prostředí. Podle konstantně vyjadřovaných názorů v literatuře a judikatuře však takový způsob jednání za společnost možný není - k tomu viz např. Usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016: „(…)základní pravidlo (samostatné zástupčí oprávnění každého člena statutárního orgánu) sice může být (zakladatelským právním jednáním) modifikováno, ale pouze způsobem, který § 164 odst. 2 ObčZ připouští, tedy nastavením „uvnitř“ tohoto orgánu. Zástupčí oprávnění členů statutárního orgánu nelze vázat na společné jednání dalších osob, jež nejsou členy statutárního orgánu.

III. PŘEKROČENÍ ZÁSTUPČÍHO OPRÁVNĚNÍ

Jak řešit situaci, kdy jednal pouze jeden člen statutárního orgánu, ačkoliv mělo podepisovat více členů společně? Touto otázkou se zabýval Nejvyšší soud v Rozsudku ze dne 23. 7. 2019, pod sp. zn. 27 Cdo 4593/2017 s tímto závěrem: „Překročí-li člen statutárního orgánu právnické osoby zástupčí oprávnění, anebo zastoupí-li právnickou osobu, ačkoliv k tomu není podle zakladatelského právního jednání oprávněn, může právnická osoba takové jednání dodatečně schválit. Jelikož člen statutárního orgánu není smluvním zástupcem, budou se pravidla pro dodatečné schválení řídit ustanovením § 440 o. z., nikoliv (i) ustanovením § 446 o. z. (výjimku může představovat situace, kdy člen statutárního orgánu bude jednat jako zmocněnec v souladu s § 164 odst. 2 in fine o. z. a překročí plnou moc). Ustanovení § 431 o. z. nelze na překročení zástupčího oprávnění členem statutárního orgánu právnické osoby aplikovat.“.

Podle odkazovaného § 440 ObčZ platí, že:

  1. Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu.
  2. Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

Tedy platí, že bude-li jednání dodatečně schváleno ze strany společnosti, a to bez zbytečného odkladu, osobou k tomu oprávněnou, pak bude takové jednání společnost zavazovat od počátku.

Dle Nejvyššího soudu může takové právní jednání schválit každá osoba, která má oprávnění učinit samotné schvalované jednání. Obvykle se bude jednat právě o člena statutárního orgánu. Je však nutné mít na paměti, že musí-li jednat dva členové statutárního orgánu, jednání musí též schvalovat dva členové, nikoliv pouze jeden z nich. O dodatečném schválení právního jednání může rozhodnout také: (i) osoba, která byla právnickou osobou pověřena k určité činnosti, do níž schvalované právní jednání spadá či s činností blízce souvisí (viz § 430/1 ObčZ), (ii) prokurista (jedná-li se o právního jednání učiněné při provozu závodu, k němuž je prokura udělena), (iii) jiný zmocněnec (spadá-li schvalované právní jednání do rozsahu udělené plné moci) a (iv) i další zástupci oprávnění společnost zastoupit při schvalovaném právním jednání (např. opatrovník právnické osoby, likvidátor, vedoucí odštěpného závodu). Takové schválení může proběhnout i konkludentně, například splněním (i části) závazků podle smlouvy. Dle Nejvyššího soudu (viz odst. 51 rozebíraného rozhodnutí) je však třeba vždy zkoumat, zda při tom byla tato strana zastoupena „osobou oprávněnou projevit za ni vůli dodatečně schválit smlouvu“ (resp. kdo rozhodl o provedení plateb a kdo je provedl).

Nedostatečně podepsaná smlouva tedy může být platná, a to díky dodatečnému (byť konkludentnímu) schválení i při absenci jednoho (či více podpisů). V případě sporu to může být jediná cesta k úspěchu, protože je-li způsob zastupování společnosti řádně zapsán v obchodním rejstříku a není dodržen, třetí osoba nemůže být v dobré víře a „Nedostatek dobré víry třetí osoby vede k tomu, že dodatečně neschválené právní jednání neváže ani zastoupenou právnickou osobu, ani neoprávněného zástupce.“ (odst. 49 citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu).

IV. ZASTUPOVÁNÍ PŘED SOUDEM A SPRÁVNÍMI ORGÁNY

Specifikem českého práva je zvláštní úprava jednání před soudy a správními orgány, kdy se neuplatní způsob jednání zapsaný do obchodního rejstříku. Podle § 21/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o.s.ř.“) za společnost jedná:

  1. člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna, nebo
  2. její zaměstnanec (člen), který tím byl statutárním orgánem pověřen, nebo
  3. vedoucí jejího odštěpného závodu, jde-li o věci týkající se tohoto závodu, nebo
  4. její prokurista, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.

Pro úplnost dodáváme, že tato úprava platí i pro řízení před správními orgány (§ 30/1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád).

Plnou moc pro obchodní rejstřík, zastupování před soudem nebo ve správním řízení tedy vždy uděluje samostatně předseda statutárního orgánu (představenstva, správní rady nebo rady jednatelů). Stejně tak na plné moci postačí podpis jediného jednatele. Naopak plnou moc podepsanou dvěma členy představenstva a.s. (bez podpisu předsedy) může soud nebo správní orgán odmítnout.

Opakujeme, že přes shora uvedené může prokurista sám jednat před soudem nebo správním orgánem, ale plnou moc advokátovi udělit nemůže (viz výše).

V příštím díle tohoto seriálu se zaměříme na základní kapitál, vlastní kapitál a příplatky společníků.

Autor:   Simona Kalousová, advokátní koncipientka

Jan Široký, advokát