NOVELA ZÁKONÍKU PRÁCE

15.1.2021

V roce 2020  byla přijata rozsáhlá novela zákoníku práce, která přinesla v oblasti pracovněprávních vztahů celou řadu změn. Jednou z nejvýznamnějších změn je bezesporu změna způsobu výpočtu dovolené, která je účinná od 1. ledna 2021.

Novelou zákoníku práce bylo upuštěno od poskytování dovolené ve dnech s tím, že nově účinná právní úprava počítá s poskytováním dovolené v hodinách. Nová koncepce výpočtu dovolené by měla být přesnější a spravedlivější.

Dosavadní právní úprava činila nárok na dovolenou závislým na počtu odpracovaných směn v průběhu týdne, nikterak ovšem nereflektovala délku těchto směn. Zaměstnanci, kteří čerpali dovolenou v den, ve kterém byla naplánována kratší směna, tak byli znevýhodněni.

Nově bude délka dovolené stanovena následovně: „stanovená nebo kratší sjednaná týdenní pracovní doba (tj. velikost úvazku v hodinách/týden) x výměra dovolené, na kterou má zaměstnanec nárok (tj. počet týdnů dovolené)“. Minimální výměra dovolené stanovená zákoníkem práce přitom i nadále činí 4 týdny v kalendářním roce.

Dopady uvedené změny do praxe budiž demonstrovány na následujících příkladech.

Pracuje-li zaměstnanec v pracovním poměru v rozsahu stanovené týdenní doby (tj. 40 hodin za týden) v pěti osmihodinových směnách každý týden, při nároku na dovolenou v rozsahu 4 týdnů přísluší takovému zaměstnanci dovolená v rozsahu 160 hodin, což fakticky odpovídá 20 směnám zaměstnance.

pracovní poměr v rozsahu 40h/týden

právní úprava účinná do 31. 12. 2020

právní úprava účinná od 1. 1. 2021

způsob výpočtu dovolené

počet směn za týden X počet týdnů dovolené

velikost úvazku X počet týdnů dovolené

nárok na dovolenou v rozsahu

20 dnů

160 hodin

 

 

Ze shora uvedeného vyplývá, že pro zaměstnance s rovnoměrně rozvrženou pracovní dobou do stejně dlouhých směn představuje změna ve výpočtu dovolené pouze technikálii bez praktických dopadů oproti předchozímu stavu. Jinak je tomu ovšem v případě zaměstnanců pracujících v provozech s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou a v různě dlouhých směnách. Uvedené je seznatelné z následujícího hypotetického příkladu - zaměstnanec pracuje v rozsahu 40h/týden s nárokem na dovolenou v rozsahu 4 týdnů a s následujícím rozvržením směn:

pondělí

úterý

středa

čtvrtek

pátek

8 hodin

4 hodiny

4 hodiny

12 hodin

12 hodin

 

 

Dle staré právní úpravy měl tento zaměstnanec nárok na dovolenou v rozsahu 20 dnů. Vyčerpal-li zaměstnanec dovolenou vždy ve čtvrtek a pátek, čerpal dovolenou v rozsahu 240 hodin. Čerpal-li však tentýž zaměstnanec dovolenou v úterý a středu, čerpal dovolenou v rozsahu 80 hodin. Stávající právní úprava tento nepoměr napravuje, čímž přispívá k naplnění zásady rovného zacházení se zaměstnanci jako jedné ze stěžejních zásad, na kterých stojí zákoník práce.   

Zákonná úprava dále přináší podstatnější změnu u zaměstnanců s kratšími úvazky. Pracuje-li zaměstnanec v pracovním poměru v rozsahu ¼ úvazku (tj. 10 hodin za týden) v pěti dvouhodinových směnách při nároku na dovolenou v rozsahu 4 týdnů, přísluší zaměstnanci dovolená v rozsahu 40 hodin.

pracovní poměr v rozsahu 10h/týden

právní úprava účinná do 31. 12. 2020

právní úprava účinná od 1. 1. 2021

způsob výpočtu dovolené

počet směn za týden X počet týdnů dovolené

velikost úvazku X počet týdnů dovolené

nárok na dovolenou v rozsahu

20 dnů

40 hodin

 

 

Zákoník práce dále stanoví, že zaměstnanec by měl čerpat dovolenou v rozsahu délky směny s tím, že čerpání dovolené může zaměstnavatel zaměstnanci s jeho souhlasem výjimečně určit v rozsahu kratším, než činí délka směny, nejméně však v délce její jedné poloviny, nejde-li o zbývající část nevyčerpané dovolené, která je kratší než polovina směny.